Moje plavaná
Rybařina je velmi rozmanitá a má mnoho spůsobů lovu.Každý,jeden znás,má to svoje,na co si nedá šáhnout a co je v rybařině,to jeho nejmilejší a nejoblíbenější.Snad proto máme rádi rybařinu,pro její různorodost a variabilitu.Někdo jen tak rád sedí,kouká relaxuje,vesele si bobkaří.Jiný neposedí a akčně muší,či vlačí.Někomu stačí ke štěstí lapat menší ryby,jiný chce trofejní kapry.
Já osobně,nejraději chytám na plavanou.Nemám tu správnou trpělivost si počkat,na ty velké a obří ryby,jsem spokojený,když mohu chytat,rybu v množstí co největším.Není nuda a na můj vkus,to je to pravé ořechové.A když příjde vetší ryba,ta nej nej,tak je to příjemný bonus.Vlastně mé první rybářské,nebo spíš pytlácké skušenosti,byly ze špulkou vlasce korkovou zátkou místo splávku.To jsem držel v ruce a v zádech měl strach z odhalení.Nikdy nezapomenu,na to kouzlo ujíždějícího špuntu a přetahované s kaprem.Nějak to ve mě zůstalo,zažráno pod kůží,takže,když jsem se stal právoplatným členem Petrova cechu,tak vlastně plavaná byla jasná jednička.Ikdyž se nezříkám jiných metod.
Byl to,složitý a dlouhý vývoj,než jsem se prokousal dobou reálného socialismu,za pomoci laminátových prutů a navijáků Stabil a Roen.Ke dnešní výbavě z uhlíku a několikaložiskovým navijákům,specializovaným,na ten či jinný lov.Také jsem měl desetiletou pauzu od r. 1986-1996.Kdy jsem měl trochu jiné starosti,abych se,jak všichni dobří holubi,vrátil.A hlavně jsem se hodně musel učit,protože za těch deset let se vše tak změnilo,že mě nezbývalo začít od znova.Tak jsem postupně začal koketovat z matchkou,bičem,abych se prokousal k boloňce a děličce.Tak jak skromný rozpočet dovolí.On toho nedovolí mnoho,takže děličku mám,ale na bednu už nezbylo.Příště,za nějaký čas se snad podaří,možná chybí i ta správná motivace.Hodně jezdím na ryby na kole a nevím,jak bych tu bednu převážel.
Jenom nemám, v plavané závodní ambice,spíš se snažím aplikovat poznatky a skušenosti lídí co to dělají závodně,na svoje podmínky.Rád si nechám poradit,jak upravit krmení,jaké použít splávky,zátěže.Jak tu zátěž rozložit na udičce,aby to mělo ten správný efekt.Za což nejvíce děkuji kolegovi Davidovi,který má se mnou trpělivost.Třeba jednou,k té závodní plavané dorostu,kdo ví?
Vždy,když jdu na ryby,tak mi ruce svrbí a už se těším na ten pocit s potápějíciho se splávku,nebo krásného zvedáku.Na ten souboj z rybou co z děličky vytahuje gumu.Na klid rybníka,či jezera a ubíhající proud řeky.Přeji všem rybářům,co nejpěknější zážitky od vody a hodně pěkných úlovků na plavanou.
Petrův Zdar.