Na berle neberou.
Tak nějak,mám sešroubované kosti v chodidle.Numůžu téměř nic,natož chodit na ryby.Mám už absťák jako prase a nejen to,štve mě,že nic nemůžu dělat a jsem odkázán na charitu ostatních členů rodiny.Jsem člověk zvyklý pořád něco dělat a tak jsem vyloženě naštvanej,že jsem téměř nemohoucí a kromě hopskání na berlích nezvládám nic.Léčení vypadá tak nějak na dva,až tři měsíce.Když bude nejhůř ,tak se nechám hospitalizovat k doc.Chocholouškovy
.Abych ukojil,svoji touhu po rybolovu,tak aspoň rybařím virtuálně a kafrám do diskuzí na MRKu.Tak buďte k mým plkům trochu schovívaví ,kdyby vám už lezly krkem.
Přeji všem vám,jen pevné zdraví a nemocným kolegům a koleginím brzké uzdravení.A návrat do zaměstnání a rybaření.A také,ať se náš rybářský absťák neprotahuje na moc dlouhou dobu.
Petrův zdar. splavek
Malá úvaha.
Onehdy,jsem si zajel na ryby,na jeden rybník,kam jezdím jen párkrát do roka.Přijdu k vodě,pomalu rozbalím vercajk a za chvíli kousek ode mě,přisedl další rybář.Tiše se pozdravíme,kolega se poptá jak to jde.Zatím to moc nešlo a kolega rybář mi povídá,,No chtěl jsem jet,na jinej revír,ale bylo tam narváno.To víš,jde tam kapr ,tak se tam teď jezdí.Nasadili,už mám od tam taky nějaký ,ale dnes jsem se tam nedostal"Hned jsem si uvědomil,že jsem jel jel onehdy okolo a bylo tam rybářů jak o závodech.Asi za tři týdny,jsem jel zase okolo.Už tam nebyl takovej nátisk.Kapr se vychytal a rybník nebyl už tak atraktivní.Je smutné,že mnoho našich kolegů,se zajímá jen o revíry,kde čerstvě nasadili kapra.Taky,by se asi měl ten revír,třeba na dva týdny uzavřít,aby ryba měla šanci se rozplavat a zabydlet.Můžete namítnout,že kapr,je tržní ryba a vlastně určená ke konzumaci.Ale, asi není etické,ho vyžehlit okamžitě po nasazení.To se, rovnou může vydávat deputát na povolenku.Dost se mi takové chytání protiví a ekluje.Hromada takových sportovních masařů,posléze proklíná dotyčný revír,že tam už nic nemůžou chytit a není tam ryba,lépe řečeno kapr.
Na druhou stranu,občas navštívím jeden malý revír,který obhospodařuje soukromě hospodařící organizace.Je radost tam chytat.Spousta hezkých ryb,od bílé ryby,přes kapra,lína,amura,dravé ryby a v množství jež potěší rybáře.A co se mi tam líbí je jejich přístup k lovu.Míra kapra je 40-70cm,větší a menší se pouští.Na povolenku a rok si mohou ponechat 10kaprů,dva amury a jednu dravou rybu a nějaký duháky,přesně nevím.Prodávali tam hostenky,ale měli problém s masařkama,kterým bylo málo jeden kapr na hostenku.Proto to,udělali změnu tak,že když chce někdo hostenku, musí lovit z někým místním a ten si ho ohlídá a odpovídá za jeho chování..Také udělali rázný konec,ze svými členy,kteří nehodlali ctít daná pravidla.Rybářskou stráž nepotřebují,každý člen má právo skontrolovat druhého.Když nasadí rybu,tak mají revír hájen.Je zajímavé,že ikdyž tam je spodní míra 40cm,tak patří k dobrému vychování,brát si kapra,až když má přes padesát.Prostě mají nastavená pravidla,tak aby si vodu nezpundrovali a byla radost tam lovit.
Je zajímavé,že někde existuje,,politická vůle" mít revír pěkně zarybněn a hlavně nastavená pravidla lovu tak,aby nedošlo k jeho vyrabování.Myslím,že by bylo dobré,zavést podobná pravidla na svazových vodách.Nebo aspoň se inspirovat dobrými nápady.Možná je moje úvaha moc idealistická,nebo nereálná.Třeba i naivní a neprofesionální.Ale každému z vás bych přál,si na tak pěkně obhospodařovaném revíru zachytat.Mít radost z čistého prostředí,neb si tam jen tak někdo nedovolí vyhodit nepořádek.Dostanu se tam tak dvakrát do roka,ale vždy je mi,,ctí,potěšením a národním svátkem" si tam zachytat.Jen mě trochu mrzí,že tak dobrý pocit nemám úplně na každém svazovém revíru.Asi bude ještě dlouho trvat a uběhne mnoho vody,než se zlepší vše negativní.Něco jiného,je asi organizace čítající pár desítek členů a něco jiného svaz s mnoha tisíci členy.
Svou negativní váhu,mají i nešetrné zásahy do vodních toků,kdy se regulují,napřimují a ruzně protipovodňově rugulují břehy a koryta.Což,také asi nemá zrovna ten nejpříznivější vliv na rybí populaci.Zájmy různých skupin,ochránců přírody,rybářů,správců toků,jsou hodně protichůdné,každý zuby nehty brání svůj píseček a tak nezbývá doufat,že jednou najdou společnou řeč a kompromisy takové,co budou jen ku prospěchu věci a hlavně přírody.Tak,aby se za nás naši potomci nemuseli stydět a proklínat nás do horoucích pekel.